Starosti jsou za námi, nástroje zpět ve futrálech, aparáty v „ kejsech“ a všichni zúčastnění snad už doplnili spánkové deficity.
Správný čas začít hodnotit.
Kdo mě zná blíže, ví, že se mnou občas cloumají emoce sem a tam ( jojo, my Blíženci… )
Musím říct, že letos velmi převládá pocit uspokojení, hrdosti a přesvědčení o správnosti našeho počinu.
Uspokojení plyne hlavně ze zdaru celé akce, přes všechny překážky, které jsme museli letos překonat. Hrdý jsem na naší Kouřim a Kouřimáky, kteří nám pomáhají, podporují nás a i na ty, kteří festival tolerují. Na kolegy muzikanty, se kterými jsme během pár zkoušek zase uvedli do provozu dobře namazaný stroj zvaný p.m. band.
Z čeho jsem měl úplně největší radost, byla návštěva Ládi Muka, Petrova táty, manželky Evy a dcery Noemi, kteří našli tu sílu za námi přijet a na Petra s námi společně zavzpomínat.
Jejich pochvalná slova mě utvrdila ve správnosti této akce.
Díky Vám všem, kteří jste se ocitli v jakékoli roli na Kouřimské skále. Všem vám patří velký dík. Omlouvám se, že nejmenuji, na někoho bych mohl zapomenout., Jedno osobní poděkování si dovolím: Niko a Radko, jste fakt skvělý tandem. Bez vás bychom se s Richardem utopili v inkoustu a ztratili v excelovských tabulkách .
Letos jsem si to fakt užil .
Těším se na příští Spolu!
Tomáš W.
